Nevlastní
Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa jako podivná výčitka, lítost i výzva. Hořce a ironicky označován jako „samozřejmě nevlastní“. Kdo to sakra je a proč se tak umanutě vrací, provázen vždy groteskním nezdarem i vzdorem. Ztělesňuje … celý popis
Uloženo v:
Podrobná bibliografie
Podobné
-
Penumbra
Štěpán Nosek, 1975-
-
Hlasy ryb
Ewald Murrer, 1964-
-
Tma se mne dotýkala
Ewald Murrer, 1964-
-
Rum navíc
Petr Hruška, 1964-
-
Za dlouho
Jaromír Typlt, 1973-