Útěk před smrtí

To chci

Podkladem k napsání této knihy byly skutečné události. Jí odpovídají i jména osob, míst i uvedená data. Avšak žádné, byť sebevěrnější svědectví nemůže být obrazem skutečného života, lásky, radosti, strastí a nevýslovného utrpení jmenovaných i bezejmenných hrdinů, jakož i obyčejných lidí. Dne 2. února 1945 vypuklo ve 20. bloku koncentračního tábora Mauthausen povstání více než 700 vězňů. … celý popis

Podrobná bibliografie

Hlavní autor:

Jaroslav Hojdar, 1933-

Typ dokumentu:

Knihy

Rozsah:

152 s., [32] s. obr. příl. : il

Vydáno:

Praha : Toužimský a Moravec, 2013

Vydání:

Vyd. 1

Témata:

české romány > biografické romány > skutečné události

Fyzický popis:

152 s., [32] s. obr. příl. : il

ISBN:

9788072641406

Citace/reference:

Podkladem k napsání této knihy byla skutečnost. Jí odpovídají i jména osob, míst i uvedená data. Avšak žádné, byť sebevěrnější svědectví nemůže být obrazem skutečného života, lásky, radostí, strastí a nevýslovného utrpení jmenovaných i bezejmenných hrdinů, jakož i obyčejných lidí. Dne 2.února r. 1945 vypukla v koncentračním táboře Mauthausen vzpoura přibližně 700 vězňů, která byla nejmasovějším pokusem o útěk v průběhu 2.světové války a dopadla velmi tragicky. Jen devíti uprchlíkům se cesta za svobodou podařila a dožili se konce války. Jedním z těch, kteří měli vůli i štěstí přežít, byl sovětský důstojník Alexandr Manuilovič Michejenko. Zachránil se také díky velkému hrdinství a obětavosti českých obyvatel z Malšic, Bechyně, Radětic i dalších obcí a měst okolo Tábora. Michejenkovy vzpomínky beletristicky zpracoval zkušený spisovatel Jaroslav Hojdar ze Sezimova Ústí První vězňové z Dachau přišli do koncentračního tábora v Mauthausenu, ležícího asi 20 km na východ od Lince, nedaleko městečka Mauthausen, 8. srpna 1938, necelých pět měsíců po "anšlusu" Rakouska nacistickým Německem. Mauthausen byl tedy prvním koncentračním táborem mimo vlastní území Německa. Tábor patřil do tzv. III. stupně pro nepolepšitelné, jejichž návrat byl nežádoucí. Koncentrační tábor Mauthausen patřil k nejhorším nacistickým likvidačním koncentračním táborům. Vězňové byli vystaveni nelidskému zacházení, byli naháněni do drátů nabitých elektřinou, usmrcováni petrolejovými injekcemi. Likvidace probíhala masově v plynových komorách nebo v pojízdném plynovém autobusu. Nejhorší ovšem bylo psychické týrání a těžká fyzická práce, hlavně v kamenolomu, kde po "schodech smrti", 186 strmých schodech vytesaných do žuly, vězňové v kolonách vynášeli na zádech několikrát za den bez odpočinku za neustálého bití a střelby mohutné kvádry žuly. Nechvalně proslulé byly sadistické vraždy, tzv. "parašutistické skoky", kdy si nahoře na plošině vybírali oběti, které shazovali dolů ze skály do jezírka...